Zažít starou Kubu už nepotrvá dlouho. Všechno se to tam bortí směrem ke kapitalismu, který dává tušit, že to všechno spolkne americký kapitál.
Pro místní to bude jenom dobře, ale zažít ten příšerný pach socialismu snoubící se s místní náturou lidí, kteří tak rádi tancují a baví se bez nutnosti mít doma auto, myčku a pitbula ... To panečku může vyprchat rychle jako laciná voňavka. Proto bychom se měli vypravit i sem. Ještě že tu mají takové teplé počasí, protože první mráz by spálil špatně fungující hospodářství na popel.
Bylo by příjemné spočinout na pár dní v hotelu a pak vyrazit na rais po ostrově. Prověřit teorii válení doutníků na předlouhých stehnech rozkošných mulatek, podívat se na farmu s krokodýly (máte představu jak chutnají naprudko opražené kostičky masa krokodýla?), ochutnat želví polévku a třeba si zahrát s místními partičku domina anebo pokud umíte, zaválet salsu plnou vášně. Ale zažít to nejlépe mimo centrum moci. Tam to bude koloritní a opravdové.
Anebo napřed ostrov a pak pláž?
Možná ...
Tak a je to tu, chystáme se!
Mapu mám začmáranou kolečky a je mně jasné, že za těch 16 dnů nemáme šanci vytypovaná místa navštívit. Možná tak polovinu. Sbíráme pomalu informace a některá kolečka si škrtáme, jiná zvýrazňujeme. € přepočítátváme na CUCky a leštíme čočky objektivů.
Po nocích se začíná plížit ošklivá můra: už 10 let (anebo je to víc?) nekouřím, a teď mě ve spaní straší dřevěné krabice s tlustými voňavými doutníky ....
No a je to pryč. Kuba je pro skupinové cestování obtížná. Tedy ne v tom slova smyslu jak ho chápou ostatní cestovní kanceláře. Půjčit si tam auto není problém, dokonce se dá sehnat i 4x4, ale ty peníze prostě Fidelovi do chřátu lít odmítám. Něco víc pro zvědavinky je tady.