Když jsem měl poprvé jet okružní plavbu lodí, nedokázal jsem si představit jaké to bude. Byl jsem trochu znechucený, protože mám před vodou víc než respekt a tolik vody kolem ... no, co bych říkal dál. Na druhou stranu jsem byl kolosálně rozrušený, protože každý den měla loď stát jinde. Aruba-Curacao-Isla Margarita-Grenada-Barbados-Mayreau. Heršvec, to je šňůrka perel. Úplně jsem se tetelil. Co chvilku jsem pobíhal sem a tam a úchylně se pochechtával.
Nebudu Vás napínat. Byl to jeden obrovský kolotoč, který nás nabral a vyplivnul po nějaké době úplně zpitomělé. Protože jsem nikdy nezažil takovou organizaci, byl jsem jako u vyjevení. Nejhorší je, že všeho je tolik, že nevíte co dřív. Večer jsem vyčerpaný ležel a rozrušeně probíral plány na další den. Co vybrat? Když si vyberu tohle, uteče mně toto a tamto. Vztekal jsem se, že se nedokážu naklonovat a být na více místech současně.
Začalo to na letišti v Madridu, kde Vám s úsměvem odebrali všechna zavazadla a prý je uvidíme až v kajutě. Tohle bulíkovat na nos mně! ... Eh. Jiní účastníci našeho zájezdu měli zážitek z dvoupatrového Boeningu s několika velkoformátovými promítacími plátny. Já se snažil zahlídnout nakládku zavazadel, protože jsem tušil problémy. Při příletu na Arubu jsem byl zaskočený dělením na US a no US. Vliv bratra. Nicméně nějak to probíhalo. Po kufrech samozřejmě ani památky. Loď byla setsakramenstky velká. Protože jsem nikdy velkou lodí doposud neplul, byl jsem patřičně oněmělý. U vstupu nás lapl pod paži nějaký indián s úsměvem kolem celé hlavy a táhl nás do naší kajuty. Po chvíli jsem to vzdal. Chodby a chodbičky, zatáčky, výtahy, schody. Moje vyjevení neustupovalo. Kajuta byla supr, bagáž nikde. Skřípal jsem na pikolíka zuby a on se smíchem utekl pryč. Honit ho nemělo smysl. Asi bych se v tom labyrintu ztratil. Zevrubně jsem propátral kajutu a ze všeho nejvíc mě asi zaujal záchod. No, pokud jste na takové lodi nikdy nebyli, vězte, že až na ní budete, je to věc, která stojí za Vaši pozornost. Osmělili jsme se vydat na výzvědy. Bořil jsem se málem až po kotníky do tlustých koberců, obdivoval nablýskaná zábradlí, zrcadla a všechno co se nablýskat dalo. Procházeli jsme jednotlivá patra, nastupovali do výtahů a zase z nich vystupovali, plazili jsme se po širokém schodišti a odhalovali bary, jídelny, posilovnu, další bary, divadlo, diskotéku, obří jídelnu, bazén a velikánský krytý bazén a ještě několik barů. Nevěřil jsem vlastním očím. Jak se to sem všechno proboha vešlo? Skončili jsme, jak jinak, u jídla. Když jsme se vrátili do pokoje, byly tam naše kufry. Opentličkované a bez úhony!
Každý den navštívíte jiný kousek země, který má svou atmosféru, která je zcela jiná než ta včerejší a jiná než ta zítřejší. Můžete si vybrat z několika aktivit nabízených lodí: od scuba divingu, přes offroad po poznávací okruh malý, střední nebo velký. Můžete se individuálně sbalit a jít na pláž, kde je písek bílý jako cukr a ani za největšího slunka vůbec nepálí. Moře je tyrkysové a láká převelice. Ale také se můžete nechat ukecat a půjčit si auto a udělat si program pro sebe s průvodcem v knížce anebo si najmout průvodce místního. Anebo se na všechno vykašlat a zůstat u bazénů na lodi a nechat se rozmazlovat od personálu, který poletuje jako motýlek a na křídlech Vám nosí pivka a long drinky. Nebo rundy a kafe, prostě co Vás zrovna napadne. Ráj na zemi.
Další nebezpečí, byť by to tak nevypadalo, hrozí v jídelně. Předepsané casual je převážně bráno vážně, ale ta jídla! Je to horší než si myslíte. Lupnete do sebe víc, než jste původně vůbec zamýšleli. První den jsem si, pitomec, nezkušeně nechal ujít studenou jahodovou polévku. Rozkoukával jsem se a nechtěl jsem příliš experimentovat. Pak jsem to málem obrečel, protože se už neopakovala. Když si ještě teď představím jak mohla chutnat, grrrr .... blbec. Na lodi je málem tolik personálu co hostů a všichni se tváří, že ta nejdůležitější věc na světě jste Vy.
Totálně mě vykolejilo, když jsem viděl dva borce z technického personálu (každá skupina personálu má jiný mundur, aby se lépe navzájem poznávali), kdy se jeden druhého ptal, jestli mluví anglicky. Těch lidiček co udržují chod lodi a nadpozemské vjemy cestovatelů je několik set a jsou mezi nimi všechny myslitelné národnosti - i když napadá mě, že jsem neviděl Eskymáka (kdyby neměl kožešinu stejně bych ho nepoznal). Rozhodně zapomeňte, že by jste mohli někde v Evropě zažít takový servis.